Kalkulačka tělesných metrik

Tato stránka je soubor devíti malých kalkulaček, které přetvářejí několik měření metrem — výšku, hmotnost, pas, boky, krk, zápěstí — na souhrnné statistiky o velikosti a složení těla. Žádná z nich nic přímo neměří: všechny jsou empirické vzorce, regresní rovnice přizpůsobené malým populacím, které dají jedno číslo, jež se pak zařadí do kategorie (podváha, normální, nadváha, obezita). Každou kalkulačku zde berte jako rychlý screening, ne jako verdikt — skeny DEXA, hydrostatické vážení a krevní testy existují právě proto, že vzorce s metrem jsou přiblížení.

BMI = hmotnost (kg) / výška² (m²), vzorec, který vymyslel Adolphe Quetelet ve 30. letech 19. století a v roce 1972 jej oživil Ancel Keys jako „Quételetův index“. Mezinárodní hranice WHO řadí <18,5 do podváhy, 18,5–24,9 normální, 25–29,9 nadváhu, ≥30 obezitu (s podtřídami I/II/III pro 30–34,9 / 35–39,9 / ≥40). Čínská pracovní skupina pro obezitu u dospělých Číňanů (COTH) používá přísnější prahy, protože asijské populace vyvíjejí metabolické komplikace při nižším BMI: <18,5 podváha, 18,5–23,9 normální, 24–27,9 nadváha, ≥28 obezita. U vzorku (175 cm, muž 70 kg) je BMI = 70 / 1,75² = 22,9 kg/m² — normální rozmezí WHO, normální v Číně.

BMR (bazální metabolismus) jsou kalorie, které spálíte vleže v klidu, nalačno, v tmavé místnosti při příjemné teplotě — v podstatě náklad na provoz orgánů a udržování tělesné teploty. Stránka implementuje tři vzorce: Mifflin-St Jeor (1990) je moderní výchozí volba a nejpřesnější pro neobézní dospělé; Harris-Benedict Revised (1984) je starší a bývá nadhodnocený; WHO/FAO (1985) používá po věkových pásmech po částech konstantní hodnoty. U vzorku (muž, 30 let, 175 cm, 70 kg) Mifflin vrací 10×70 + 6,25×175 − 5×30 + 5 = 1649 kcal/den, Harris-Benedict vrací 1696 kcal/den, WHO/FAO (muž ≤30) vrací 1750 kcal/den. TDEE (celkový denní energetický výdej) je BMR krát koeficient aktivity: 1,2 sedavý / 1,375 lehký / 1,55 střední / 1,725 aktivní / 1,9 velmi aktivní. S BMR 1695 a „střední“ aktivitou je TDEE = 2627 kcal/den; stránka uvádí také cílové pásmo ±500 kcal pro postupnou změnu hmotnosti (asi 0,5 kg týdně, protože 1 kg tuku ≈ 7700 kcal).

Metoda obvodů americké armády (U.S. Navy) používá jen metr (žádné kaliprové měřidlo, váhy ani DEXA): pro muže BF% = 86,010×log₁₀(pas−krk) − 70,041×log₁₀(výška) + 36,76; pro ženy BF% = 163,205×log₁₀(pas+boky−krk) − 97,684×log₁₀(výška) − 78,387. U vzorku (175 cm, krk 38 cm, pas 85 cm, muž) BF% = 86,010×log₁₀(47) − 70,041×log₁₀(175) + 36,76 ≈ 23,5 % (průměrná kategorie pro dospělé muže; sportovci 6–14 %, fitness 14–18 %, průměr 18–25 %, nadprůměr ≥25 %). U žen jsou kategorie posunuty o 6–8 procentních bodů nahoru (esenciální 14–21 %, sportovci 21–25 % atd.), protože ženská fyziologie nese více esenciálního tuku pro reprodukční funkci. Přesnost vzorce je ±3–4 % oproti DEXA — užitečný pro sledování změn v čase, méně pro absolutní čísla.

Neexistuje „ideální“ hmotnost; každý vzorec dává jinou odpověď, protože každý byl přizpůsoben jiné populaci pro jiný účel. Robinson (1983): 52 kg + 1,9 kg/palec (muž) nad 5 stop; Miller (1983): 56,2 + 1,41; Devine (1974): 50 + 2,3 (původně pro dávkování gentamicinu); Hamwi (1964): 48 + 2,7 (původně pro plánování jídelníčku u diabetu). U vzorku (muž 175 cm / 68,9 palce) čtyři vzorce dávají 68,9, 68,7, 70,5, 72,0 kg, průměr 70,0 kg. Moderní medicína stále častěji preferuje cíle složení těla (konkrétní procento tuku, obvod pasu) před cílovými ideálními hmotnostmi.

Poměr pas-boky (WHR = pas / boky) rozlišuje tvar těla jablko (android, břišní tuk) a hrušku (gynoidní, gluteofemorální tuk). Androidní tuk — viscerální tuková tkáň uložená kolem jater, slinivky a střev — je metabolicky aktivní a silně koreluje s diabetem 2. typu, kardiovaskulárními chorobami a metabolickým syndromem. Gynoidní tuk je inertnější. Rizikové prahy WHO: u mužů ≥0,90 střední, ≥1,0 vysoké; u žen ≥0,80 střední, ≥0,85 vysoké. U vzorku (pas 85 cm / boky 95 cm, muž) je WHR = 0,895 (nízké riziko, těsně pod hranicí 0,90 pro střední). Záleží na technice měření: pas se měří uprostřed mezi nejnižším žebrem a hřebenem kyčelní kosti na konci výdechu, ne na pupku nebo na linii pásku; boky jsou v nejširším obvodu přes hýždě.

Povrch těla (BSA) je celková plocha kůže v m² — používá se pro dávkování léků (zejména chemoterapie), tekutinovou resuscitaci při popáleninách a srdeční index. Tři vzorce zde: Mosteller (1987) je nejjednodušší a dnes nejčastěji používaný — BSA = √(výška_cm × hmotnost_kg / 3600); Du Bois & Du Bois (1916) byl původní alometrický vzorec na devíti subjektech; Haycock (1978) používá jiné exponenty a je preferován u novorozenců. U vzorku (175 cm / 70 kg) všechny tři dávají BSA ≈ 1,847 m² (Mosteller 1,8447, Du Bois 1,8481, Haycock 1,8468 — shoda na 0,2 %). Typický povrch dospělého je 1,7–2,0 m²; děti jsou menší, velcí dospělí větší.

Netučná tělesná hmota (LBM) je celková hmotnost minus tuková hmota — sval, kost, voda, orgány, pojivová tkáň. Vzorec Boer (1984): LBM muže = 0,407×hmotnost + 0,267×výška − 19,2; LBM ženy = 0,252×hmotnost + 0,473×výška − 48,3. U vzorku (muž, 175 cm, 70 kg) je LBM = 28,49 + 46,725 − 19,2 = 56,0 kg, takže tuková hmota = 70 − 56,0 = 14,0 kg, LBM % = 80,0 % (v souladu s BF% podle Navy výše, které uvádělo 23,5 % tuku a tedy 76,5 % netučné; malý rozdíl odráží různé zdroje rovnic a běžný šum měření). LBM je lepším prediktorem bazálního metabolismu než celková hmotnost, protože sval je metabolicky nákladný (~13 kcal/kg/den), kdežto tuk levný (~4,5 kcal/kg/den). Proto mohou mít dva lidé stejné hmotnosti velmi odlišný BMR.

Velikost tělesné kostry se někdy odhaduje jednoduchým poměrem r = výška / obvod zápěstí. Logika: vysoký člověk s úzkým zápěstím má dlouhé tenké kosti (malá kostra); krátký člověk se širokým zápěstím má zavalité kosti (velká kostra). Prahy zde jsou: muž r > 10,4 malá, 9,6–10,4 střední, < 9,6 velká; žena r > 11,0 malá, 10,1–11,0 střední, < 10,1 velká. U vzorku (muž, 175 cm / zápěstí 17,5 cm) je r = 10,0 (střední kostra). Velikost kostry ovlivňuje rozmezí ideální hmotnosti: člověk s velkou kostrou nese při stejné výšce více kosti a svalu, takže „ideální“ procento tuku je zhruba stejné, ale „ideální“ hmotnost vyšší.

• BMI není měřítko tělesného tuku. BMI je poměr hmotnosti k výšce. Svalnatý sportovec může být podle BMI „nadváhový“, nebo dokonce „obézní“, a přitom mít nízké procento tělesného tuku. Naopak sedavý člověk může mít „normální“ BMI s vysokým podílem tuku („skinny fat“). BMI je populační screening, ne individuální verdikt.
• BMR není to, co spálíte za den. BMR je to, co spálíte v klidu, vzhůru, ale neaktivní. Celkový denní výdej (TDEE) je BMR plus kalorie, které skutečně vydáte na pohyb, trávení a termoregulaci. Skutečná aktivita obvykle přidá 20–90 % nad BMR.
• Vzorec tělesného tuku podle Navy není tak přesný jako DEXA. Oproti DEXA je v většině populací ±3–4 %, a hůře u velmi nízkého tuku (podhodnocuje) nebo velmi vysokého (nadhodnocuje). Používejte jej ke sledování změn v průběhu měsíců, ne k diagnóze.
• Rizikové hranice WHR závisí na populaci. Jihoasijští a východoasijští lidé vyvíjejí metabolické komplikace při nižším obvodu pasu než Evropané; čísla WHO jsou výchozí hodnoty odvozené ze západní populace.

Související nástroje: Výživa a dieta pro kontext energetické bilance (makroživiny, vláknina, voda), Kondice a cvičení pro VO₂max a cíle tréninkových zón a Klinická medicína pro stranu dávkovací hmotnosti BSA a laboratorní strany metabolického rizika.